Zapomenuté nemoci

2024-04-30 | Aha! pro ženy

Tyto nemoci ještě před několika desítkami let zabíjely. Pak se je ale díky očkování u nás podařilo téměř vymýtit a my se domnívali, že už se s nimi nikdy nesetkáme. Vlastně jsme na ně zapomněli! Bohužel s vyšším přílivem cizinců v posledních letech a v souvislosti s cestováním do exotických zemí, kde se proti těmto chorobám mnohdy neočkuje, se s nimi opět setkáváme více a některé z nich se poměrně rychle šíří. Nejvíce se v posledních týdnech mluví o černém kašli, častětji se ale objevují i další potíže. Kterých nemocí se máme obávat a jak se jim včas bránit?

Žádnou paniku

Pokud alespoň občas sledujete zprávy, určitě jste zaznamenali informace o poměrně vysokém výskytu černého kašle či o narůstajícím počtu případů tuberkulózy. Zatím však není třeba se znepokojovat nebo volat po plošném přeočkování všech obyvatel ČR. „Tato onemocnění mohou představovat riziko pro starší a polymorbidní nemocné
(lidé, kteří trpí najednou více onemocněními – pozn. red.), kteří mají nižší imunitu. V těchto případech může být namístě zvážit přeočkování například proti černému kašli. Nejlepší ovšem je posilovat svou přirozenou obranyschopnost, což znamená pohyb, zdravá strava, dostatek spánku a odpočinku a nenervovat se,“ shrnuje situaci doc. MUDr., Ph.D., přednosta Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy Fakultní nemocnice Brno.

Černý kašel

O CO JDE: Původcem tohoto vysoce infekčního onemocnění je bakterie Bordetella pertusis. Přenáší se nejčastěji kapénkovou infekcí. Inkubační doba od nákazy do prvních příznaků bývá 6 až 21 dní. Nebezpečný je pro seniory, novorozence a kojence a pro pacienty s astmatem nebo chronickou obstrukční nemocí plic (CHOPN), kteří jsou k němu náchylnější vzhledem k poškození sliznic. Tyto skupiny může nemoc ohrozit na životě. Pacienti neumírají na samotný kašel, ale na sekundární komplikace, jako jsou silný zápal plic a plicní hypertenze. Onemocnět může i běžná zdravá populace, pro tu nemoc není životu nebezpečná. JAK SE PROJEVUJE: Není vždy jednoduché ho poznat, protože se může projevit jen dlouhotrvajícím pokašláváním, které si lidé pletou s běžným nachlazením. Obvykle ale jde o silný dávivý kašel, který může znít jako kokrhání. Vždy ho provází vysoké horečky, někdy nemocný vykašlává hlen. Často je nemoc spojena se zvracením, úbytkem váhy nebo celkovým vyčerpáním. Kvůli urputnému kašli může dojít i ke zlomeninám žeber, vzniku kýly či pomočování. Chorobu mohou doprovázet vážné zápaly plic, selhání krevního oběhu či centrálního nervového systému, na které mohou pacienti zemřít. ČÍM SE BRÁNIT: Ochranou je očkování. U nás se proti černému kašli povinně očkuje jen v dětském věku. V rámci tzv. hexavakcíny dostávají očkování kojenci a batolata, poté se přeočkovávají předškoláci a od roku 2009 i děti v 10 až 11 letech. Očkování však neposkytuje dlouhodobou ochranu, stejně jako prodělání nemoci. Chráněný je ten, kdo se nechává přeočkovat pravidelně. „Dostupnost vakcín je v současnosti nárazová. Podle mých informací jsou vakcíny dostupné, ale lokálně může docházet k výpadkům. Co se týče očkování u dospělých, zatím neexistuje doporučení, které by říkalo, že některé specifické skupiny pacientů nebo obyvatel by se měly nechat přeočkovat. Všeobecně je třeba si uvědomit, že černý kašel jako takový, byť ten název zní hrozně, je způsoben bakteriemi, které reagují poměrně dobře na klasická antibiotika. Černý kašel je nebezpečný spíše pro malé děti, které nejsou očkovány, nebo pro starší a nemocné pacienty,“ upozorňuje MUDr. Sova.

JAK SE LÉČÍ: Že jde o černý kašel, potvrdí výtěr z nosu či krku nebo vyšetření krve. Nemoc se pak léčí antibiotiky, a to i několik týdnů. Pokud se začnou podávat hned na začátku nemoci, utlumí kašel a zabrání komplikacím. Když je nemocný dostane později, kašel již netlumí, ale chrání před rozvojem nemoci.

Dětská obrna

O CO JDE: Jinak také poliomyelitida je virové infekční onemocnění způsobené poliovirem. Jediným přenašečem je člověk, proto je podle Světové zdravotnické organizace možné tuto nemoc celosvětově vymýtit. Přenáší se z infikovaných výkalů či slin, obvyklým zdrojem infekce je znečištěná voda, případně potraviny, dále znečištěné ruce, případně kapénky. V současnosti se nemoc stále objevuje v nejchudších oblastech Afriky, kde jsou nízká proočkovanost populace, větší zalidnění, vyšší výskyt průjmových onemocnění a špatná zdravotnická infrastruktura. „Obrna nejvíce ohrožuje děti do 5 let věku, které nebyly očkovány. Tím ze skupiny těchto nemocí trochu vyčnívá,“ zamýšlí se lékař. Obvyklá inkubační doba od nákazy do prvních příznaků je 7 až 14 dní, ale může být až 35 dní. Nejde o onemocnění nové doby, známky prodělané dětské obrny byly nalezeny i na mumiích starých 6000 let.

JAK SE PROJEVUJE: Zhruba 90 až 95 % nakažených nemá žádné příznaky nemoci ani související potíže, znamená to však, že jsou přenašeči. Dalších 5 až 10 % nemocných má slabší příznaky, jako jsou horečka, průjem, bolest hlavy, strnulost krku, bolest rukou a nohou. Zhruba v 0,5 % případů virus napadá centrální nervovou soustavu a objevuje se svalová slabost, která vyústí až v neschopnost pohybu. Určitá část nemocných končila onemocnění s trvalými obrnami nejčastěji dolních končetin a celoživotní invaliditou. Jakmile virus napadne mozkový kmen, dýchací a polykací svaly, onemocnění končí smrtí.

ČÍM SE BRÁNIT: Hlavním nástrojem prevence je očkování. Vakcína proti dětské obrně byla vyvinuta v 50. letech minulého století a od té doby se výskyt nemoci snížil v mnoha zemích. V ČR se od roku 1960 proti obrně očkovalo živou vakcínou a zásluhou očkování se u nás podařilo nemoc vymýtit jako první zemi na světě. Nyní je vakcína proti obrně již jako inaktivovaná součástí hexavakcíny, která se podává dětem. Děti jsou pak u nás proti obrně přeočkovány ještě mezi 10. – 11. rokem, a to opět kombinovanou vakcínou, která zahrnuje také tetanus, záškrt a černý kašel. Další prevencí onemocnění je pak přístup k čisté vodě, hygienické návyky a vzdělávání.

JAK SE LÉČÍ: Pokud k onemocnění dojde, léčba spočívá v mírnění příznaků nemoci. Ochrnutí končetin či paralýzu, která je následkem obrny, už vyléčit nelze, stav se může mírně zlepšit rehabilitací a cvičením.

Tuberkulóza

O CO JDE: Jinak také TBC či souchotiny je vážné infekční onemocnění způsobené bakteriemi rodu Mycobacterium tuberculosis, které jsou velmi odolné. Nejčastěji napadají plíce, ale mohou napadnout jakýkoliv orgán v těle, když se z plic rozšíří do krevního oběhu, napadají mízní uzliny, kosti, klouby, urogenitální soustavu, nervovou soustavu či kůži. Onemocnění se přenáší kapénkami, tj. kašlem, kýcháním, mluvením, a to při dlouhodobém kontaktu (8 hodin a více) s nemocnou osobou. Krátkodobý náhodný kontakt zpravidla k onemocnění nevede. Inkubační doba od nákazy do prvních příznaků je 3 až 6 týdnů. Nejvíce nebezpečná je tuberkulóza pro děti do 5 let věku. Riziková je i pro jedince s oslabenou imunitou, autoimunitním onemocněním, diabetem, nemocí ledvin, nádorovým onemocněním, alkoholiky a kuřáky.

JAK SE PROJEVUJE: Obvyklým příznakem je bolest na hrudi a dlouhodobý kašel, který trvá déle než tři týdny, někdy ho provází vykašlávání krve. Dále jsou to únava, slabost, hubnutí, horečky, noční pocení. Pokud se bakterie rozšíří, může to být otok uzlin, bolest zad a ztuhlost, potíže s močením či krev v moči, nevolnost, průjem, krev ve stolici, bolest hlavy, poruchy vidění, zmatenost, puchýřky či vředy na kůži. U nás počet případů tuberkulózy mírně narůstá od roku 2016, až 70 % případů tvoří muži, zhruba čtvrtina z celkového počtu nemocných jsou cizinci. ČÍM SE BRÁNIT: Spolehlivou ochranou je očkování rizikových jedinců. U nás se proti TBC očkovalo plošně od roku 1953. V roce 2009 bylo přeočkování zrušeno a o dva roky později bylo zrušeno plošné očkování dětí.

„Očkování proti TBC zatím nemá smysl obnovovat, pokud se situace dramaticky nezhorší. Vždy je nutné zvažovat poměr rizik a přínosů. Riziko očkování je zatím pořád vyšší než potenciální přínos. Očkují se ale děti, které jsou v kontaktu s nemocnými nebo mají nemoci, které jim způsobují snížení imunity. Plošné očkování bych zatím nedoporučil. Konkrétní případ je vždy dobré konzultovat se svým pediatrem. Pro dospělé přeočkování nemá smysl,“ říká MUDr. Sova. Kromě očkování rizikových jedinců je prevencí i včasná léčba respiračních potíží, dodržování hygienických opatření – zejména mytí rukou a zdravý životní styl.

JAK SE LÉČÍ: TBC se diagnostikuje kožním testem, mikroskopickým vyšetřením sputa (vykašlávaného hlenu) či RTG hrudníku. Pokud se nemoc potvrdí, léčí se podáváním silných antibiotik, která jsou užívána dlouhodobě. Výběr antibiotik závisí na tom, o jaký kmen bakterie se jedná. Některé kmeny nereagují na určitá antibiotika. V první fázi je nemocný cca 2 měsíce hospitalizován na infekčním odd., ve druhé fázi se léky podávají v domácím prostředí po dobu 4 až 6 měsíců a je nezbytné dodržovat režimová opatření. Pokud není léčba důsledná, nemoc má tendenci se vracet a bakterie se stávají rezistentními na podávání antibiotik.

Aktivní versus latentní TBC

Nemocní s aktivní tuberkulózou mají příznaky choroby a mohou nakazit své okolí, pokud je kontakt dlouhodobý. Latentní TBC se vyskytuje u lidí s dobrou imunitou, kteří přišli do zvýšeného kontaktu s bakterií, ale nemoc se u nich nijak neprojevuje a nejsou pro okolí infekční. Tuto formu onemocnění může mít až 25 % světové populace. Při oslabení obranyschopnosti může u těchto lidí dojít k aktivaci nemoci.

Záškrt

O CO JDE: Jedná se také o infekční onemocnění dýchacích cest, mandlí, hltanu, hrtanu i kůže. Někdy se setkáme s názvem mázdřivka. Je způsoben bakterií Corynebacterium diphtheriae. Toxin, který bakterie produkuje, zasahuje převážně sliznice horních cest dýchacích. Zde se vytváří bílý povlak, který sliznice poškozuje a působí jejich odumírání. Na místě výskytu se pak vytvářejí tzv. pablány. Přenáší se kapénkami od nemocného člověka, případně z kontaminovaných předmětů. Bacilonosič může být infekční 14 až 30 dní. Inkubační doba nemoci je 2 až 5 dnů. Záškrt je nebezpečný zejména pro děti do 1 roku, kde se úmrtnost pohybuje kolem 20 %, u ostatních skupin je úmrtnost nižší, a to cca 10 %. Dříve se u nás záškrt vyskytoval ve velkých epidemiích a byl jednou z nejčastějších příčin dětských úmrtí, jak je tomu dosud v rozvojových zemích. JAK SE PROJEVUJE: Onemocnění začíná bolestí v krku, zvýšenou teplotou a zimnicí, nechutenstvím. Subjektivně se může jevit jako těžká angína. Viditelný může být otok mízních uzlin, krku a tkáně hrtanu. Bakteriální toxin vytváří bílé nebo šedé povlaky v nosohltanu a krku, které ztěžují dýchání a polykání. V pozdější fázi je typický také navenek oteklý a zduřelý krk. Nemocný obvykle umírá na komplikace onemocnění. Povlaky mohou ucpat horní cesty dýchací natolik, že se nemocný udusí. Toxin napadá srdce, způsobuje arytmie a může vést k selhání srdce. Postižení nervů může vést k ochrnutí svalů dýchacích cest i končetin.

ČÍM SE BRÁNIT: Spolehlivou prevencí je očkování, které se v ČR provádí plošně od roku 1946. Od 70. let minulého století je u nás nemoc spíše raritou, a to díky proočkovanosti populace. V současnosti vakcínu dostávají děti ve věku cca 9 týdnů v rámci hexavakcíny, přeočkování je pak mezi 5. a 6. rokem a následně mezi 10. a 11. rokem věku. Lidem nad 40 let, kteří cestují do oblastí s výskytem záškrtu, jako jsou chudé části Afriky, Asie a Latinské Ameriky, se také doporučuje přeočkování.

JAK SE LÉČÍ: K léčbě osob, které byly infikovány, se používá sérum proti záškrtu. Obsahuje protilátky neutralizující toxin produkovaný bakteriemi záškrtu. Zároveň se nemocný léčí antibiotiky, která ničí bakterie záškrtu. Nemocný je hospitalizován v nemocnici na infekčním oddělení, aby se zamezilo dalšímu šíření nemoci. Čím dříve se s léčbou začne, tím větší šance je na úplné uzdravení.

Hepatitida

O CO JDE: Jinak také žloutenka je virový chronický či akutní zánět jater, který obvykle vyvolá virus hepatitidy A, B, C, D a E. Způsob přenosu virové hepatitidy se liší podle původce onemocnění. Rozlišujeme několik druhů těchto zánětů. Hepatitida typu A je známá jako nemoc špinavých rukou a jde o akutní zánět, hepatitida typu B se přenáší krví, pohlavním stykem a z matky na plod, jde o akutní stav, který může přejít v chronický. Hepatitida typu C je chronickým zánětem jater, který se přenáší krví a dalšími tělními tekutinami, může přejít v cirhózu. Cirhóza je závěrečnou fází zánětu jater, kdy játra již jsou tak zjizvena, že nemohou být regenerována a nemohou vykonávat žádnou ze svých funkcí, jako jsou vylučování odpadních produktů metabolismu a odbourávání toxinů (alkohol, drogy, léky, nadbytečné tuky…) z těla. Může končit smrtí. Hepatitidy mají na svědomí zhruba 2 % celkového množství úmrtí. Častěji na tato onemocnění umírají muži ve věkové kategorii 35 až 55 let. Velký podíl na vzniku nemocí i úmrtí má alkohol. Zdrojem nákazy je vždy infikovaný člověk, u kterého se virus vyskytuje ve stolici, krvi, tělních tekutinách. Přenáší se v případě žloutenky typu A špinavýma rukama, vodou, potravinami, či ulpívá na předmětech, v případě typu B a C krví a dalšími tělními tekutinami. JAK SE PROJEVUJE: Inkubační doba je dlouhá od 14 dnů až po několik měsíců. Obvykle se hepatitidy projevují nevolností, bolestmi břicha, celkovou únavou, tendencí k pocení, zápachem z úst, skvrnami na kůži, změnou barvy stolice, zežloutnutím. Někdy jsou i bez příznaků. V některých případech hepatitidy typu B je průběh velmi těžký a může vést až k selhání jater, typ B a C je nebezpečný i vzhledem k riziku rozvoje karcinomu jater. Typ C je rozšířen hlavně u narkomanů, ale trpí jím i část zdravé populace. Většina nemocných o tom neví, dokud se neobjeví například krev ve stolici, výrazné bolesti v pravém podžebří aj. Nebezpečná je proto, že po dobu 20 až 30 let probíhá téměř bezpříznakově nebo jen s nechutenstvím, či mírnými střevními obtížemi, ale může vyústit až v cirhózu. ČÍM SE BRÁNIT: Účinnou prevencí zánětů jater jsou dostatečná hygiena, zdravá životospráva, očkování u typu A a B a nerizikové chování v případě hepatitidy typu C. V Česku je povinné jen očkování proti hepatitidě typu B, která je součástí hexavakcíny. Pokud jde o žloutenku typu A, očkováni jsou jen příslušníci integrovaného záchranného systému. Jinak je očkování dostupné, ale není povinné. Doporučuje se například cestovatelům do exotických zemí. Hepatitida typu C je ve většině případů objevena náhodně při preventivních prohlídkách a účinná vakcína proti ní neexistuje, léčba je ale snadná, pokud je nemoc včas odhalena. Obecně se u nás hepatitida jako taková vyskytuje jen v malém měřítku, i když v loňském roce bylo zaznamenáno více případů u hepatitidy C, což může souviset s obdobím po covidu i s přílivem cizinců z rizikových zemí.

JAK SE LÉČÍ: Spočívá v podávání antivirotik alespoň po dobu 12 týdnů, dále v režimových opatřeních, jako jsou šetřící dieta a klid, vyhnutí se alkoholu. „V případě hepatitidy typu C je velmi důležité zachytávat nemocné jedince, aby se nemoc dále nešířila. V počátku je léčba snadná, pomocí antivirotik v tabletách, a šance na úplné vyléčení je téměř stoprocentní. Pacienti se nemusí obávat opakovaných biopsií jater a dalších nepříjemností, jak tomu bylo v minulých desetiletích. Do rizikové skupiny spadáte, pokud jste například dostali krevní transfuzi před rokem 1992 nebo jste před lety měli rizikový sexuální styk, jednorázově jste v mládí experimentovali s drogami nebo se nechali tetovat v zahraničí,“ upozorňuje prof. MUDr. Petr Urbánek, CSc., přednosta Interní kliniky 1. LF UK a ÚVN Praha, místopředseda České hepatologické společnosti ČLS JEP.